To, co říkáme – nahlas i sami sobě v hlavě – formuje náš vnitřní svět. Slova nejsou jen nástrojem komunikace, ale i způsobem, jak myslí náš mozek. Často si ani neuvědomujeme, jak nás ovlivňují věty, které si opakujeme: „To nezvládnu.“ „Musím být silná.“ „Jsem k ničemu.“ Časem se z těchto vět stanou přesvědčení, která nás brzdí.

Slova ale mají i léčivý potenciál. Někdy stačí jedno správně položené – a v nás se něco pohne. Sdílení starostí s blízkými u kávy může být úlevné, ale někdy to nestačí. Potřebujeme se dostat hlouběji. Práce se slovem dokáže podnítit nové pohledy, vlastní uvědomění, nastartovat změnu. Jako když zasadíte semínko – to je vaše rozhodnutí něco změnit. Když mu dáte péči a prostor, začne klíčit. A postupně z něj roste nový úhel pohledu, větší pochopení, větší klid.

Ve své praxi pracuji se slovem citlivě. Hledáme věty, které vás podporují, ne oslabují. Proměňujeme vnitřní dialog tak, aby nebyl plný tlaku, ale laskavosti. Měníme příběh, který si o sobě vyprávíte. Protože když se změní slova, mění se i celý příběh.